Zkouška tvrdosti podle Vickerse je jednou z nejrozšířenějších metod měření. Je vhodná pro měření průběhů tvrdosti na řezech materiálů (tzv. mikrotvrdost při zatíženích od 10gr – typicky 1, či 0,5kg), i pro měření tvrdosti povrchů při zatíženích do ca 50kg.
Zkouška mikrotvrdosti podle Vickerse je předepsána normou ČSN EN 65 07-1
Tvar indentoru pro měření podle Vickerse je rovnostranný jehlan s vrcholovým úhlem 136° (viz obr 1-3). Hloubka vtisku vytvořená tímto indentorem odpovídá zhruba 1/7 délky jeho úhlopříčky.
Hloubka vtisku Vickersovým indentorem odpovídá při stejném zatížení zhruba dvojnásobku hloubky vtisku vytvořeného indentorem podle Knoopa. Z tohoto důvodu je měření podle Vickerse méně citlivé na jakost testovaného povrchu (drsnost rovinnost).
Tvrdost podle Vickerse se vypočítá pomocí následujícího vzorce:
kde je:
HV – Tvrdost podle Vickerse
F – Zatěžovací síla, N
S – Průmět plochy vtisku, mm2
D – Průměrná hodnota úhlopříček vtisku, mm
θ – Vrcholový úhel indentoru = 136°
